Jan Amos Komenský (1592-1670)
Komenský patří mezi největší pedagogické myslitele všech dob. Dokonce jeho jméno nese obor nazývaný Komeniologie: studuje komenského díla. Není na světě mnoho lidí, jejichž prací by se zabýval přímo konkrétní obor po nich pojmenovaný. I to svědčí o jeho velkém významu pro pedagogiku.
Komenskému je třeba věnovat více prostoru, popsat jeho život a dílo. Ono velmi úzce souviselo s dobou a událostmi, které zažil. Pro pochopení myšlenky díla je důležité rozumět Komenského pohnutkám.
Život
Komenský se narodil na jižní Moravě v měšťanské rodině, jeho rodiče se hlásili k protestantské církvi Českých bratří. Ve 12 letech osiří. Dochází na latinskou školu v Přerově. V 19. letech počíná studovat na univerzitách v Heidelbergu a Herbonu a následně působí v Přerově a jako kněz a učitel ve Fulneku. Zde je se svou ženou. Po porážce českých stavů v bitvě na bílé hoře začínají být Čeští bratři v Českých zemích pronásledování a tak Komenský mezi lety 1621-28 musí uprchnout z Fulneku a skrývat se porůznu, jeho žena i s dětmi umírá na mor, jeho dosavadní spisy jsou spáleny. Komenský se žení s jinou ženou a r. 1628 (Obnovené zřízení zemské) je nucen odejít s dalšími Českými bratry do Polského Lešna, kde působí jako kněz a učitel, píše mnoho spisů. Velmi se touží vrátit zpět do Čech, což se mu ale nikdy nesplní.
Proslaví se spisem o výuce latiny: Brána jazyků otevřená, zde je převratná metoda výuce latiny: učit se slovíčkům v souvislosti s obrázky a kontextem. Díky němu a dalším spisům je zván po celé Evropě. Působí v Anglii (přednášky), ve Švédsku (psaní učebnic a reforma školství), v Uhrách (experimentální škola). Vrací se do Lešna, jeho druhá žena umírá. I z Lešna však musí uprchnout r. 1656 tentokrát před Poláky za to, že měl styky se Švédy (kteří vydrancovali polovinu Evropy). Většina jeho spisů je zničena požárem a Komenský je naprosto zděšen zkázou. Musí mnohé své práce již hotové dávat dohromady z úrtžků. Zbytek života dožívá v Amsterodamu, kde vychází ½ jeho děl – 62 knih.
Filozofický pohled na svět
Jeho pohled na svět je hlavním důvodem, proč se začal věnovat pedagogice, je nutno vysvětlit tedy Komenského filozofické stanovisko. Století, ve kterém žil, bylo plné hrůz války, náboženských sporů, on sám se musel skrývat, byl nuceným emigrantem, jeho ženy umíraly, viděl zmar i bídu, jeho spisy několikrát lehly popelem. Komenský viděl kolem sebe mnoho špatnosti a věřil, že je možné to změnit. Rozhodl se, začít dílo, kterým bude možno vést lidi k nápravě (spis: Obecná porada o nápravě věcí lidských), k tomu, že na světě zavládne mír a lidé dovedou spět společně k dobru.
Podle něj člověk ze své přirozenosti chce, aby jeho život byl dobrý, avšak nedovede dost dobře rozeznat, co je pro něj opravdu dobré, nechá se zmámit mamonem, chtíčem aj. (dobře popsáno například ve spisu Labyrint světa a ráj srdce). Aby dovedl rozeznat velká dobra, která jsou dobrá pro všechny, je potřeba člověka vzdělávat, protože vzdělání umožňuje rozeznat nejvyšší dobra (např. lásku k bližním) od dober nižších (např. vlastní majetek, prospěch…). Aby došlo k nápravě celého světa, je potřeba vzdělávat všechny (tj. nejen děti a nejen bohaté), všemu (všem důležitým věcem)a všemi způsoby = tzv. Pampedie – vševýchova
Komenský předpokládá, že je možné poznat a utřídit celý svět. Že všechno důležité poznání které člověk má je možné shrnout a sepsat do jednoho celku, a tak vytváří tzv. pansofii – vševědu, tedy uspořádání všeho podstatného poznání všestranně.
Pedagogická práce
Komenského pedagogická práce je tedy částí jeho snahy o vybudování lepšího světa a jedině k tomu má sloužit. Aby se pampedie mohla uskutečnit, požaduje K. po škole, aby změnila metody i obsah vzdělávání, požaduje jiný přístup učitelů k žákům, jiné učebnice. Chce do vzdělávání přijímat všechny bez rozdílu majetku či pohlaví.
Kritizuje školu pro její metody: memorování bez porozumění, tvrdé trestání, krátkodobost a nevlídnost působení, latinskou výuku na nižších stupních. Navrhuje výchovný systém, který by měl pomoci tomu, aby učení bylo pro žáky snadné a příjemné.
Můžeme hovořit Didaktických principech výuky (tedy o základních pravidlech, jak bychom měli učit). Komenský požaduje:
- Názornost (učit na konkrétních příkladech)
- Postupnost (postupovat od jednoduchého ke složitějšímu)
- Soustavnost (věnovat se věci naplno, plánovitě a dokončovat celky)
- Systematičnost (nenechávat informace necelé, uvádět je do systému jiných poznatků)
- Přiměřenost (učit až v době, kdy k tomu je jedinec připraven, kdy má rozvinuté dovednosti a schopnosti pro to, aby danou látku pochopil.)
- Trvalost (učit tak, aby to co se učíme, bylo smysluplné a zůstávalo v naší paměti)
- Praktičnost (učit to, co má smysl a užitek pro naše konání ve světě a jeho chápání)
- Aktivnost (podněcovat žáka k aktivnímu přemýšlení nad prací, vycházet z jeho zájmů a otázek)
Hovořil také o mnohých dalších zásadách: Nepřetěžovat děti, nevnucovat pokud nechtějí a podněcovat jejich zájem, vyučovat na nižších stupních v mateřském jazyce, nebít žáky při učení, učit jen to, čeho žáci mohou opravdu využít a nezahlcovat množstvím nepodstatných informací.
Výuka by měla postupovat podle těchto kroků:
- Smyslové poznání: Nejprve se učit věci vnímat smysly jako celek (smyslové poznání): Př: „Podíváme se, co se stane, když se železo dá do ohně…“
- Rozumová analýza: Pak teprve je rozumově rozkládat, pochopit na čem stojí: př: „Jak to, že když se železo dá do ohně, změkne? protože….“
- Dovednost použít: a nakonec se učit s nimi pracovat. (praktické použití) Př: „A teď zkuste pomoct panu kováři vykovat podkovu: Ty běž ke měchu a dmýchej, ty přines vodu na chlazení, ty si vezmi kladivo…“
Všechny tyto kroky je třeba realizovat – je nutno vychovávat zároveň rozum, jazyk i ruku. Tedy abychom dokázali věc poznat, hovořit o ní a konat s ní.
Pokud bychom hovořili o Komenského cíli výchovy, pak šlo o výchovu k lidskosti. Komenskému nešlo o jednotlivé poznatky ale o to aby jedinec skrze poznání a mravní výchovu došel k dobrému životu prospěšnému pro společnost a obrácenému k bohu.
Jde mu tedy zároveň o Rozumové poznání světa (racionální stránka), Mravné jednání a dobré vztahy s druhými (sociální stránka) a o schopnost žít v porozumění bohu (náboženská stránka).
Pedagogická díla (výběr):
-Didaktika Velká (o umění vzdělávat: o metodách, cílích, prostředcích)
- Brána jazyků otevřená (učebnice latiny s novou metodou výuky skrze obraz)
- Orbis pictus
- Schola ludus (latinské hry určené ke hraní najevišti – pro výuku latiny)
-Informatorium školy mateřské (o vzdělání které je zprostředkováno v nejrannějším věku matkou)
- Obecná porada o nápravě věcí lidských
Komenský se tak jako první řadí mezi ty, kteří vytvořili moderní ucelený vzdělávací systém. Zahrnul do něj: kdo má být vychováván, jak, jakými metodami, v jakých prostorách, jakými učiteli a hlavně i k čemu má být vychováván. Tedy nejen, že stanovil cíle, ale hledá také prostředky, metody. To vše uvádí v jasný, vnitřně provázaný systematický celek.
Inspirace:
Které z didaktických principů se na našich školách stále nepoužívají?
Je nám potřeba vzdělávání i ve starším věku? K čemu a proč?
Je dnes škola místem, kde se učí lidskosti, jak si stojí mravnívýchova a výchova sociální v dnešní škole. Je to její důležitý rys? A měl by být?
Je současná škola místem, kde se učí jen věci opravdu důležité pro život a tak abychom je dokázali použít? Jsou těmi dnes důležitými věcmi ty samé, které chtěl Komenský (tedy aby jedinec díky poznání a vzdělání došel k dobrému a mravnému životu ve společnosti a při víře v boha)?
Může vzdělání napravovat lidstvo od špatností? A pokud ano, jakou cestu má zvolit?
Doporučuji shlédnout film: Putování Jana Amose (jde o film točený za komunismu, takže je okleštěn od náboženské stránky cenzurou, jinak však při znalosti jeho života a děl vám může mnohé objesnit pomoci v zapamatování, lze stáhnout na ulozto)
----------------------
Zdroje:
K. Horák: Jan Amos Komenský : život a dílo ; rozhlasové rozhovory s Dagmar Čapkovou z Pedagogického ústavu, Praha: Český rozhlas 1992.
Vybrané spisy J.A.Komenského sv. IV, Praha: SPN 1966
Vladimír Jůva sen. Stručné dějiny pedagogiky. 4., rozš. vyd. Brno: Paido, 1997. ISBN 80-859-3143-5.
ŠTVERÁK, Vladimír a Milada ČADSKÁ. Stručný průvodce dějinami pedagogiky. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 98 s. ISBN 80-718-4797-6.