Platón (Athény 427-347PNL)

Život

Platón se narodil do aristokratické rodiny v době peloponéských válek. Války hořely zejména mezi Athénami a Spartou a skončily r. 404 porážkou Athén. Athény musely strhnout obranné zdi a přijmout vládu třiceti tyranů. Po jejich pádu se vrátila demokracie avšak hlavní političtí představitelé nebyli ani silní ani schopní ani dobrými vzory a tak stát příliš nefungoval.

Platón se ve svém mládí věnoval poezii a byla mu určena dráha politika. Po setkání se Sómatem – slavným filozofem, se však jeho život obrátil: poezie zanechal a politikem se stal pouze ve svých filozofických úvahách. Dovednost zajímavě psát však velmi dobře využil ve svých filozofických dílech.

Při setkání se Sókratem se nechal Platón okouzlit jeho charismatem, velkými myšlenkami a hlouběji se začal zabývat filozofií. Sokratés chodil za mladými muži a rozmlouval s nimi o životě, o filozofii. Nebyl tím, kdo by poučoval, ale skrze vhodně kladené otázky dováděl diskutující k vlastním úvahám. Dodnes se této metodě pokládání otázek říká „Sokratovská“ – nebo „porodní“ a hojně se užívá v pedagogickém působení.

Politika však do Platónova a Sókratova života znovu zasáhne: po osmi letech je milovaný učitel Sokrates popraven – obviněn a odsouzen z „kažení“ mládeže. Vládnoucí vrstva chtěla prostě Sókrata odstanit. Platón a jeho žáci se raději uchýlí do Megary, z obavy před politickou mocí. Platón píše spis Obrana Sókratova a je hluboce zklamán z neschopné vlády lidí, kteří nejen nedovedou stát vést ani demokraticky ani jako tyrani a navíc jsou „vrahy“ jeho učitele. Demokracii jako státnímu zřízení po několikeré špatné zkušenosti nevěří a tak uvažuje nad jiným uspořádáním státu. Vytváří ve spisu Ústava představu ideálního státu, vedeného moudrým filozofem, který je na takové morální výši, že se nenechá strhnout mocí nad lidmi.

Třikrát je pozván do Syrakus, aby tam zkusil tuto svou představu státu realizovat, třikrát však kvůli tomu skončí v zajetí. Vládci, kterým měl ukázat tu správnou cestu k vládnutí, se nebyli ochotni podvolit jeho doporučení, jeho rady skončily hádkou a zajetím. Třikrát se mu také podařilo uprchnout zpět do Athén.

Pokud se zrovna nepokoušel vystavit novou vládu v Syrakusách, pak se věnoval učení žáků. Založil v Athénách slavnou školu Akademia. Výuka zprvu probíhala v zahradě, později vystavěli i budovu. Konalo se zde vyučování určené pro veřejnost a dále výuka určená pro užší kruh vzdělanců. Výuka probíhala formou sokratovského dialogu mezi učitelem a žáky. Žáků bylo dostatek, Platón totiž vyučoval zdarma, podobně jako jeho učitel Sokrates. Název akademie dodnes používáme pro některé vysoké školy.

Díla

Platón napsal hojně děl. Inspiroval se sokratovskou metodou, kdy jedinec pomocí logiky a přemýšlení nad otázkami druhého člověka dochází k poznání. Aby něco pochopil, musí se sám účastnit svého poznání a aktivně se zajímat, přemýšlet nad informacemi. Proto Platón své spisy píše formou dialogů. Dialogy se odehrávají často při nějakém setkání několika významných mužů, Platón dokonce popisuje i jejich charaktery. S oblibou využívá postavy Sókrata, do jehož úst vkládá často své vlastní názory.

Nejznámější díla jsou Ústava a Zákony.

Platónova filozofie

Platón patří mezi idealisty. Nejdůležitější hodnotou je dobro a pod ním jsou další tři hodnoty: pravda, krása a spravedlnost. Platón věří, že existuje jedno společné dobro pro všechny.  Abychom dokázali najít opravdové dobro, musíme se oprostit od věcí, které se mění, a jít pod jejich povrch – hledat co je jejich základem, hledat, co je smyslem věcí. Tyto myšlenky vykládá v tzv. „podobenství o jeskyni“ (čti: Ústava kap. 7). Člověka, který se dokáže oprostit od toho, co vidí „na povrchu věcí“ a dovede se podívat hlouběji, člověka, který hledá opravdové dobro, nazývá Platón filozofem.

Platónova idea státu postavená na specifickém vzdělávání vládců:

Ideální stát je dle Platóna takový, kterému vládne filozof. Nejde mu o peníze ani o moc - vládnutí státu vnímá jako povinnost vůči státu a jeho občanům. Proto moc nezneužívá, ale vládne tak, aby byl prospěšný celému státu a jeho občanům. Takového vládce je nutno pečlivě vybrat a vychovat – své zkušenosti má sbírat 50 let. Teprve poté se může stát vládcem. Má být zkušeným, bystrým pozorovatelem, umět se správně rozhodovat.

Pod tímto filozofem-správcem je skupina lidí, kteří jsou strážci polis. Mělo by jít o bojovníky, kteří jsou odvážní a oddaní polis. Chrání polis před nepřáteli, dobývají nová území. Poslední třídu zastupují rolníci, řemeslníci, obchodníci. Těch je nejvíce, zajišťují materiální stránku obce – jídlo, oděvy, nábytek apod.

Jednotlivé třídy jsou prostupné. Ze třídy řemeslníků se může zrodit strážce a naopak.

Platónovy pedagogické úvahy

• Výchova je podle Platóna povinnost státu. Stát, ne rodina by ji měl zajistit. Měla by vychovat jedince oddané svému státu, odvážné a ctnostné.
•  Platón uvažuje hlavně o výchově vládců.  Vládce potřebuje bystrý rozum, dobrou paměť (aby se neučil těžce), píli, statečnost, zkušenosti a vzdělání v různých oborech.
• Při výchově je třeba dbát na harmonický rozvoj člověka.  Měly by se rozvíjet tělesné (gymnastika – rozvíjí tvrdost, drsnost) i duševní stránky člověka (umění rozvíjí jemnost, citlivost), tak aby tyto ctnosti byly v rovnováze.
• Učení by nemělo být nucené („Žádné nauce se svobodný člověk nemá učiti otrockým způsobem“), mělo by vycházet z přirozenosti jedinců – podle toho, kdo se k čemu hodí.
• Nejvyšším cílem výchovy není směřování k užitečnosti ve světě, ale k chápání a hledání opravdového dobra – k životu ve ctnosti a v harmonii.
• Platón hojně klade důraz na dobré vzory. Jedinci by měli být vychováváni osobami, které jsou pro ně dobrými vzory – mají potřebné ctnosti, dovednosti a schopnosti. Naopak by se neměli setkávat se špatnými vzory, měli by od nich žít odděleně (výchova strážců by měla probíhat odděleně od zbabělých či majetnických osob apod.). V tomto směru požaduje i cenzuru – výběr vhodného umění, vhodných příběhů, které se mají vyprávět apod. – aby nebyly „nevýchovné“.
• Klade důraz i na hru v dětském věku – měla by směřovat k budoucí činnosti. Př. Dítě rolníků by si mělo hrát s napodobeninami rolnického náčiní.
• Chce, aby se vzdělávaly i ženy.

Píseň Na melodii Ezop a Brabenec

Jednou z Athén, pomalu kráčel mladý Platón

Potkal muže a hned se ptá ho, co vy na to?

Podává mu básně, muž praví halasně:

Zanech poezie, dej se na studie, to je jasné!

Víš, říká ten Sokrat, chci s tebou všechno

v hovoru probrat, a budeš naprosto vzdělanej aristokrat!

Já v tomhletom státě, osm let mám už jenom na tě.

A pak, a pak bude to na opratě…

Kampak by to došlo s tímhle naším státem,

Kdyby neměl žádný chytrý lidi z Athén:

Za-ložíš školu, napíšeš knížek velikou horu, horu. Ústavu, Zákony a spoustu dalších.

Tak tenhle Sokrat to tehdy přesně docela odhad

Akademii Platón založil.

Sokrates se toho nedožil.

Učil chudý bohatý. Bez ohledu na platy

A psal knihy v rozpravách. O dvou a více postavách