Středověk (500-1500)

Charakter období

Středověk počíná rokem 476 NL. V této době už je značně rozšířeno křesťanství a dále se šíří dále do Evropy mezi barbarské kmeny. Připomeňme např. slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje. Křesťanství s sebou neslo nejen víru, ale mniši často učili polním pracím a řemeslům, zpracování kovů apod. Víra v boha se stává základním stavebním kamenem této doby, církev postupně ovládá masy lidí, je významnější než šlechta či králové.

Naše pozornost směřuje k datům 1000-1600 kdy je možné z dochovaných pramenů soudit více o výchově a vzdělávání.

V této době je poddaný lid udržován v poslušnosti pomocí vyhrůžek muk pekelných a slibů bohatého života posmrtného. Posmrtný život je mnohem důležitější než život vezdejší, je nutné žít ctnostný život: vyhýbat se hříchům, platit církvi, chodit do kostela. Za strádání v průběhu pozemského života měl pak čekat jedince život v ráji. Někteří si z tohoto důvodu i záměrně přivozovali bolest, ubližovali si, žili v chudobě. Většina vzdělávacích snah byla realizována zejména při kostelech či klášterech a hodně se zaměřovala na náboženství.

Díky církvi také vznikl fenomén Křížových výprav za osvobození svaté země a s nimi i rytířství, což bylo druhým rysem středověku. Šlo o výchovu mladých šlechticů na hradech, zejména k tělesné zdatnosti, znalosti boje se zbraní, strategie. Muž měl být odvážný a tvrdý, avšak jemný a galantní k ženám.

Třetí charakteristikou byl vznik univerzit – rovněž z popudu církve. Vzdělávali se zde teologové, lékaři a právníci. Zde se těšily vážnosti učené disputace (diskuze) o Bohu, které byly vedeny po způsobu scholastiky (vyvozování odpovědí na základě uvádění protikladů), podle toho se také toto období často nazývá.

Křesťanská výchova

Vzdělávání chudších vrstev obyvatelstva probíhala při kostelích, katedrálách a klášterech.

Existují školy:

• Farní (při kostelech)
• Katedrální
• Klášterní (vnitřní pro hochy zasvěcené životu v klášteře/ vnější pro docházející)

Do školy chodí děti, které chtějí dále studovat. Školy jsou zejména pro výchovu kněží. I zde je výuka velmi individuální, každý postupuje sám dále. Výuka probíhá postupně: nejprve se učí dny či měsíce jeden předmět, následně druhý. Učení je založené na mechanickém pamětním učení: předříkávání, zapisování, opakování. Ve škole panuje tvrdá kázeň, hůl je dokonce symbolem učitele.

Vyučuje se latinsky, zejména memorování modliteb, písní a žalmů. Dále čtení a sedmero svobodných umění.

Ta mají 2 části:

• Trivium: gramatika, rétorika, dialektika (filozofie)
• Kvadrivium: aritmetika, geometrie, astronomie, múzika (umělecká vých.)

Sedmero je bráno jako služka teologie, i zde je vzdělání podřízeno náboženství.

Rytířská a světská výchova

Tato výchova probíhala na šlechtických dvorech. Měla připravit bojovníka odhodlaného hájit zájmy svého pána, státu, církve. Měl být tvrdý k nepřátelům, galantní k ženám, věrný pánům. Probíhala ve 3 stupních:

• 7-14l Páže: slouží na dvoře
• 14-21l Zbrojnoš: Smí nosit meč, učí se zdvořilému chování a válečnictví.
• 21l Rytíř – měl by mít tělesné i intelektuální ctnosti. Avšak dovednost čtení a psaní je naopak opovrhováno – nevhodné pro rytíře.

Šlechtické dívky jsou vychovávány doma či v klášterech. Učí se četbě, zpěvu, hudbě, psaní, žalmům, ručním pracem příp. sedmeru.

Lidová výchova

Probíhá pomocí předávání lidových moudrostí a lidové slovesnosti. Synové se učí od otců. Na farách jsou vzděláváni v katechismu.

Od 13. Století vznikají městské školy. V nich se učí čtení, psaní, počtům, sedmeru. Na nižších v mateřském jazyce na vyšších v latině. Bohatší děti do školy docházely, chudší přebývaly ve škole s učitelem, živily se žebrotou, zpěvem apod.

Řemeslu se učí synové či učedníci u mistra, který je časem přijme za tovaryše, a nakonec se z nich mohou stát také mistři. Dále také existují cechovní školy, kde se učí řemeslo.

Univerzity

Vznikají z iniciativy církve, jsou však svobodnými a samostatnými celky s vlastní správou, financováním i soudnictvím.

Studium počíná na Artistické fakultě 3-4 r. zde se učí sedmero svobodných umění, + dialektika a čtou se zejména Aristotelovy spisy. Dále může absolvent pokračovat na Medicínskou (4r.), Právnickou (7l.), nebo Teologickou fakultu (9-11l.)

Profesoři přednášejí vše, nemají určený předmět studia. Většinou čtou ze skript, vykládají je. Texty jsou schvalovány církví. Nejde o vymýšlení nového (jako dnešní věda) ale o tradování znalostí. Studenti jsou nejprve scholary po čase získali titul bakalář a dalším studiem mohli dosáhnout na titul Magistra.

---------------------------------

Zdroje:

• JUN, Vladimír Jůva sen. Stručné dějiny pedagogiky. 4., rozš. vyd. Brno: Paido, 1997. ISBN 80-859-3143-5.
• ŠTVERÁK, Vladimír a Milada ČADSKÁ. Stručný průvodce dějinami pedagogiky. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 98 s. ISBN 80-718-4797-6.
• ŠTVERÁK, Vladimír. Dějiny pedagogiky I., Praha:SPN 1983.